Fotografie přírody MAROKA pořízené firmou Teraechis v květnu 2012

Cílem expedice bylo poznat a vyfotografovat přírodu a zejména plazy a obojživelníky severoafrické arabské země Maroka.

Autorem a majitelem fotografií a veškerých práv k nim je Tomáš Mazuch (Teraechis).

 



 

 



Na náměstí Djemaa El-Fna můžete vidět "fakýry" s maroskými kobrami (Naja haje legionis) a zmijemi útočnými (Bitis arietans). Zdejší ukazování zvířat je rozhodně jejich týrání a mělo by být zakázané.



Pohled na velký Atlas. Nejvyšší hory Maroka a rozhodně patří i mezi nejmohutnější pohoří Afriky.



Velmi běžné agamy (Agama impalearis) jsme nacházeli většinou se vyhřívajíc na kemenech a zídkách. Agamy mají velice širokou ekologickou valenci a žijí od hor (Atlasu) až po rozpálené jihomarocké pouštní biotopy na jihu Maroka. Na fotografii je typicky zbarvený samec.



Velké a krásné duny Erg Chebbi najdete u města Merzouga na jihovýchodně země.



Zdejší duny jsou dovovem pro zcela typické zástupce plazů a obyvatele vátých jemných písků - zmiji Cerastes vipera a gekona Stenodactylus petrii.



V Maroku je obrovský výběr suvenýrů a dárečků. Mezi nimi najdete i zcela originální a umělecké výtvory, jako např. tyto - vyřezávané dřevěné sochy různého charakteru a druhu (okolo Marakéše).



Do konce května můžete na vrcholcích Atlasu v Maroku najít ještě sníh.



Co se stane s vodou z obrovského množství sněhu, který pokrýval v zimních měsících Atlas? Některá odteče do řek a wádí a jiná poslouží jako zásobárna vody v umělých přehradách (viz. foto).



Údolíčka Atlasu jsou většinou zelená a slouží k zemědělství. Zde také žije mnoho fauny. Biotop např. pro vodní želvy, vodní užovky, chameleony, atd.



Ještěrka "perlová" Timon tangitanus je typickým obyvatelem vlhčího Maroka. Patří mezi vůbec největší ještěrky světa. Na fotografii můžete vidět starého samce který žil u jednoho Atlaského potoka.



Vrcholky pohoří Atlasu jsou již téměř pouze kamenité a bez stromovité vegetace.



Úbočí Atlasu trpí (podobně jako jiná Africká horstva) spásáním vegetace od domácích zvířat - koz a ovcí.



Poměrně hodně běžný je v Atlasu (nižších nadmořských výškách) chameleon obecný (Chamaeleo chamaeleon). Na obrázku je dospělý jedinec.







Toto je biotop chameleona obecného v Maroku (Atlas). U nás běžné podrostové kapradiny jsou zde nahrazeny miniaturní endemickou palmou "žumarou".



Endemická želva Testudo graeca soussensis je velmi hojná v údolí řeky Souss pod velkým Atlasem. V letních měsících jsou želvy aktivní pouze ráno a v podvečer. Jinak jsou přes den schované v křoví ve svých norách.



Poměrně hodně běžným marockým hadem je Šírohlavec - Malpolon monspessulanus saharatlanticus. Živí se převážně ještěrkami (tento pochází jižně od města Agadir).



Užovka Hemorrhois hippocrepis je jedním z nejhojnějších hadů Maroka. Vyskytuje se i ve Španělsku. Jedinec na obrázku měřil cca 130 cm.







Atlanský oceán a marocké pobřeží je nezapomenutelný zážitek. Pláž severně od města Sidi Ifni je zdobena přirozenými "branami" ze slepencového nerostu.











Biotopy mezi městy Guelmim a Sidi Ifny jsou ideální pro život a výskyt reliktního druhu hada z dob, kdy Sahara a severozápadná Afrika bylo výrazně vlhčí - vejcožrouta Dasypeltis sahelensis.



Jedinec přejetý na silnici západně od města Guelmim. Jedná se jednoho z nejvzácnějších druhů hadů.



Pobřeží a část Atlasu je zdobeno pryšci rodu Euphorbia.



Určitě jedním z nejznámějších plazů Maroka je krásný býložravý ještěr trnorep Uromastyx nigriventris. Tito ještěři milují teplo a proto je najdete venku i v pravém poledni a za vysokých teplot blížících se 50-60 C.



Trnorepové jsou většinou zbarveni černožlutě, oranžovočerně nebo téměř zelenočerně.



Trnorepové dorůstají celkové délky okolo 40 cm.



Pohled na typický biotop trnorepa.



Vyhřívající se dospělý samec trnorepa.








Obyvateli skal jsou většinou gekoni s velkými přísavkami - Ptyodactylus oudrii.




Skály v pozadí jsou lokalitou pro gekony Ptyodactylus oudrii, zmije rohaté Cerastes cerastes a gekony Stenodactylus mauritanicus.



V této oáze u Amazeru žije jeden z nejvzácnějších hadů Maroka - zmije bělobřichá (Echis p. leucogaster).




Opět trnorep Uromastyx nigriventris.













Nejběžnější žábou v Maroku spolus s ropuchom Amietophrynus mauritanicus je zelený skokan Pelophylax saharicus.



Za těmito datlovými palmami byly tůně v kterých žili skokani Pelophylax saharicus, ropuchy Amietophrynus mauritanicus a užovky Natrix maura.




Pohled na typickou krajinu jižního Maroka (západně od města Agdz).



Tento obrovský (průměr s končetinami téměř 10 cm) pavouk běhal po dunách u Merzougy.



Pískomilů, jakožto typických obyvatelů pouště, žije v Africe mnoho. Tento pochází z dun u města Merzouga. Aktivní jsou v noci.




Maroko je slavné a vyhlášené bohatým výskytem zkamenělin a drahých kamenů. Trilobitů je velké množství druhů a typů. Zakoupit si je zde můžete jako suvenýr.



...opravdu je z čeho vybírat.






Pohled na naše tábořiště v kamenité poušti - hammadě.



Již známá agama - Agama impalearis.



Na vrcholcích Atlasu není nouze o "kýčovité" pohledy. Roste zde velké množství alpínské květeny.



O serpentýny na křivolaké silnice není v Atlasu v Maroku nouze. Přejet Atlas trvá celý den.



Opět všudypřítomný skokan Pelophylax saharicus.



Určité části Atlasu jsou porostlé doslova pralesem...



Ropucha Amietophrynus mauritanicus je v Maroku velmi hojná a běžná.



Denní gekon cca. 10 dlouhý se jmenune Quedenfeldtia moerens. Je obyvatelem Atlasu a žije na kamenech, skalách a opuštěných obydlích. V chovech se téměř nevyskytuje.



Dospělý sameček.



Opět Chameleón obecný z Atlasu.



Téměř endemitem Maroka je gekon Tarentola chazaliae, který obývá pouze pobřežní pruh polopouště na jih od Atlasu (jižně od města Agadir). Dorůstá 10 cm a žije terestricky. Aktivní je v noci.




Opět šírohlavec - Malpolon monspessulanus saharatlanticus. Mladý jedinec (jižně od města Agadir).



Zemní gekonek z kamenité pouště kousek od města Akka - Stenodactylus mauritanicus. V dunových oblastech ho nahrazuji již zmiňovaný Stenodactylus petrii.



Velmi hojným hadem Maroka je vodní užovka Natrix maura. Živí se převážně skokanama.



V Maroku žije převážná část scinků rodu Chalcides. Na snímku je scink válcovitý - Ch. ocellatus. Východně od města Nekob.



Rostlina klejicha Calotropis procera je jedovaná a mnoho užitku z ni není. Šíří se po Africe jako invazivní druh.

Stenodactylus petrii - Merzouga, Maroko.




Štír Hottentotta franzwerneri.



Dunový druh štíra Buthacus cf. occidentalis. Merzouga, Maroko.






Samička trnorepa Uromastyx nigriventris (východně od města Nekob).



Velmi běžný obyvatel kamenité hammady - gekonek Tropiocolotes tripolitanus algericus.
Většinou je najdete pod většími kameny. Dorůstají do 10 cm.




Ptyodactylus oudrii. Typický obyvatel skal. Poměrně hojný druh jižního Maroka.



Ještěřka Atlantolacerta andreanszkyi žije pouze na vrcholech Atlasu a je reliktem doby ledové z Evropy.




Vodní želvy Mauremys leprosa saharica jsou neodmyslitelnou součástí Marocké herpetofauny. Žijí v potocích, řekách a tůních. Přes den jsou velmi plaché. V noci nejsou tak plaché a dají se lépe chytit.




Žabka Discoglossus scovazzi je poměrně vzácnějším prvkem marocké batrachofauny. JV od Marakéše.
Našli jsme ji v noci na břehu menší řeky.